RODNYJA VOBRAZY Vobrazy miłyja rodnaha kraju,               
Smutak i radaść maja!..
      
 
Jakub Kołas
    Hałoŭnaja      Słoŭniki           Spasyłki      Ab sajcie       Кірыліца      Łacinka    
Ciotka
Vieršy
Kantekstny tłumačalny słoŭnik
Pad štandaram
Nia płač, matula,
Nie siarduj, tatul,
Što zabiłi Vincula,
Što nia pryjdzie adtul,
 
Što čyrvony štandar
Prad narodam jon nios,
Što kryčaŭ: «Hasudar,
Ci najeŭsia ty śloz?
 
Ci napiŭsia kryvi,
Ci nakryŭdziŭsia nas?
My z štandaram pryjšłi:
Raspłacicca ŭžo čas.
 
Štyk dałoŭ! šablu von!
Nie stralaj ŭ nas, sałdat!
Ad prysiahi Hapon
Adžahnaŭ ciabie, brat!»
 
A tut «płi!» zakryčaŭ
Kapitan u siadle,
I sałdat zadryžaŭ
I daŭ załp u ahnie.
 
Pachisnuŭsia Vincul,
Štandar ciśnie ŭ rukach.
Tut padskočyŭ patrul
I padniaŭ na štykach.
 
Kałi bryźnie z hrudziej
Kroŭ harača curkom,
Jak krapidłam, ludziej
Achryściła kruhom.
 
Vincula na rukoch
Na mahiłki niasuć,
A truna u viankoch,
I ŭ pracesi iduć
 
I žabrak, i sałdat,
I raźjeŭšyjsia pan,
I šaviec-niebarak;
I sam toj kapitan
 
Čałom bje ŭśled trunie, –
Vočy poŭnyja śloz,
Prakłinaje siabie,
Na siabie nie pachož:
 
«Ja zabiŭ, ja prałiŭ
Praletarskuju kroŭ,
Ja dušu zahubiŭ,
Zapłacić ja hatoŭ».
 
Kapitan ašaleŭ
I atruty uziaŭ.
A narod asileŭ –
Štandar ŭhoru padniaŭ
 
I niasie, i piaje,
I miljony viadzie,
Na varoha-cara
Krepku ruku niasie.
 
Nie prapaŭ naš Vincul:
Jon žyvie siarod nas.
Paviarnuŭsia patrul,
Pryłučyŭsia u čas.
 
I sałdat nie taki,
Jak tady k nam stralaŭ,
Kapitan nie žyvy, –
To b jaho nie paznaŭ.
 
Niesłuchmiany sałdat
Aficeru hirknie:
«Ja narodu syn, brat!»,
Ŭ demanstracy idzie.
 
Na prykaz padać załp
U čyrvony štandar –
Vystrał puścić na žart
U abłokaŭ ałtar.
 
A narod i piaje,
Pad štandaram idzie,
Na varoha-cara
Krepku ruku niasie.
 
Niasie doŭh u hrudzioch
Dla tyranaŭ, cara
I prykaz u vačoch:
«Caru zhinuć para!»
 
Kastryčnik, 1905.
 
 
 
 
Padabajecca     Nie padabajecca
2009–2020. Biełaruś, Miensk.