Minaje hod stary... Padchodzić moŭčki novy. Ci spadziavacca nam čahości ad jaho? Nia kažny ž u siło ci spor ci dolu złović, choć skočyŭ by pa ich, zdajecca, u ahoń. Minaje hod stary... Pryhretyja čužynaj, dy mierznučy usio ž, my ź im źłistałi dni. I šmat kamu jon z ruk apošni kozyr vyniaŭ, i šmat, oj, šmat kaho – i źvioŭ i spadmaniŭ. Nam strašna zapraŭdy iznoŭ u niešta vieryć, iznoŭ ab niečym śnić, iznoŭ z tuhi hibieć. O, Baćkaŭščyna, lubaja biaź miery, ci złučyć novy hod vyhnanych – i Ciabie? Minaje hod stary... Nadchodzić novy, lepšy, źniavieranyja, ŭsio ž my vierym prahna ŭściaž. Chaj hety novy hod choć trochi nas paciešyć – bahasłaŭlony j jon, i viečny čar žyćcia.
1947
|
|